Výkonové zátěže

Elektronické zátěže jsou typicky stejnosměrné a jednopolaritní (definovaná kladná a záporná svorka). Tyto zátěže jsou sestaveny z jednoho nebo více paralelně zapojených unipolárních tranzistorů, které slouží jako proměnný odpor a také odporového bočníku, který je využit pro měření protékajícího proudu. Základní režim těchto zátěží je proudový a ostatní možné režimy jsou pouze simulační (CR,CV,CP,CZ) a závisí na vnitřní elektronice zátěže.

Mezi velké výhody patří možnost pracovat v širokém spektru proudů (od miliampér do tisíců ampér) a díky inteligentní elektronice možnost simulovat chování reálných zátěží jako jsou: rázový proud při zapnutí způsobený nabíjením vstupních kondenzátorů a spoustu dalších.

Hlavní nevýhoda je nemožnost pracovat od 0 V (některé zátěže toto omezení již odstranily) ale od cca. 0.5 až 2 V a nefunkčnost ve střídavém napětí. Tato nevýhoda byla také odstraněna v omezeném frekvenčním spektru (40 Hz až 440 Hz) za cenu omezení minimálního vstupního napětí, které je v desítkách voltů.

Tyto zátěže jsou sestaveny z odporových bloků, které se sério-paralelně spínají pomocí relé pro dosažení požadovaného odporu.

Velkou výhodou je možnost spínání od nuly voltů s širokým použitelným frekvenčním spektem (limitováno parazitními vlastnosti vnitřní konstrukce) a také vysoká krátkodobá přetížitelnost.

Nevýhodou je možnost pouze simulovat režimy konstantního proudu, napětí a výkonu, které jsou pomalé a méně přesné. Toto omezení je dáno rychlostí přepínání vestavěných spínacích prvků.